Koncept Bazální stimulace vyvinul v 70tých letech minulého století pan prof. Andreas Frohlich, kterým umožnil dětem s těžkým somatickým postižením rozvoj osobnosti a výrazné zlepšení komunikace s okolím. Principy tohoto konceptu mají velký význam pro zdravé i nemocné a klienty všech věkových kategorií. Koncept se postupně přenesl i do péče o dlohodobě nemocné a do intenzivní medicíny.
Bazální stimulace umožňuje lidem s postiženým vnímáním a poruchami hybnosti zlepšovat svůj stav a to cílenou stimulací smyslových orgánů, a tím i navození určitých souvisejících vzpomínek. Kontinuální stimulací smyslových orgánů (hmat-dotyk nebo také tělesné-somatické čití, čich, zrak, sluch, řeč, hluboké čití-vibrační, vnímání rovnováhy-statokinetické ústrojí) je možno vytvořit nová neuronální spojení.
Každý klient vyžaduje individuální a kreativní přístup. Důležitá je spolupráce s rodinou. Tento koncept zahrnuje jak slovní komunikaci, tak komunikaci taktilní – iniciační dotek, systém masáží, polohování, koupele, dechové cvičení – kontaktní dýchání, navozování vzpomínek čichovými a jinými vjemy.
